Od vynálezu skleněných čoček ve 13. století, které dokázaly korigovat krátkozrakost, pomohla oblast optiky se svými přísnými požadavky na kvalitu podpořit rozvoj odvětví výroby čoček a přivést jej k větším průlomovým objevům. Mezi ně patří Fraunhoferův výzkum provedený v 17. století, jenž se zabýval refrakčním účinkem skla na sluneční světlo, a také jeho práce týkající se chromatické disperze, která vedla k poznatkům, jak korigovat disperzi u teleskopických čoček. Rovněž sem spadá i rok 1757, v němž John Dolland použil korunové a flintové sklo k výrobě achromatické čočky. Ve 20. století již byla sériová výroba skleněných čoček zcela běžnou záležitostí. Nabídka zahrnovala čočky různých typů a provedení vyhovujících jakýmkoli potřebám.
Ve srovnání s optickým sklem je však historie plastových čoček mnohem kratší. Podobně jako první světová válka pomohla podnítit rozvoj odvětví výroby optického skla v USA, tak druhá světová válka podpořila oblast zpracování pryskyřice v této zemi, což mělo za následek objevení nových materiálů, z nichž bylo možné vyrábět čočky. V následujících letech poptávka po plastových čočkách vzkvétala. Bylo to částečně zapříčiněno přísným testováním odolnosti čoček vůči rozbití, které prováděl americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA). Rovněž k tomuto růstu přispěly i módní trendy, jakými byly velké a barevné brýle. V důsledku této situace došlo ke zvýšení podílu plastových čoček na trhu.
S rozmachem digitálních fotoaparátů a chytrých telefonů v novém tisíciletí, jež vedl k širšímu používání plastových čoček, pomohla potřeba mimořádně přesného obrábění a zařízení pro tvarování plastů učinit pokrok ve výrobě přesnějších plastových čoček. Plastové čočky byly v čím dál větší míře schopny zaujímat širokou škálu tvarů a podob, od čoček s netradičními nebo asférickými povrchy až po mimořádně velké čočky. Současně si však zachovávaly svou nízkou hmotnost, takže v konečném důsledku byly preferovanou volbou. Vlivem této skutečnosti se při výrobě jednotlivých součástí projektorů, od objektivů až po osvětlovací systémy, stále častěji uplatňovaly plasty. Navzdory tomuto vývoji však při používání plastových čoček stále přetrvávají určité nevýhody, které nelze eliminovat. Mezi ně patří: nízká propustnost modrého světla, citlivost na poškození UV zářením, snadno se oddělující antireflexní vrstvy, nízká odolnost vůči poškrábání, nemožnost dosažení vysokého indexu lomu nebo nedostupnost materiálů s nízkým rozptylem a rovněž i slabé achromatické vlastnosti.
Navzdory tomuto vývoji však při používání plastových čoček stále přetrvávají určité nevýhody, které nelze eliminovat. Mezi ně patří: nízká propustnost modrého světla, citlivost na poškození UV zářením, snadno se oddělující antireflexní vrstvy, nízká odolnost vůči poškrábání, nemožnost dosažení vysokého indexu lomu nebo nedostupnost materiálů s nízkým rozptylem a rovněž i slabé achromatické vlastnosti.
V současné době jsou projektory vybaveny světelným zdrojem využívajícím různé typy diod a nabízejícím vyšší jas, což zase zvyšuje laťku z hlediska kvality obrazu a životnosti produktů. Vzhledem k této skutečnosti se společnost BenQ rozhodla používat ve svých produktech celoskleněné objektivy, protože když světlo prochází čočkami, může pouze vysoká propustnost precizně vyrobeného skla zajistit, že bude světlo prezentováno ve své nejčistší podobě bez jakéhokoli zkreslení. Vysoká tepelná odolnost tohoto skla současně pomáhá zachovávat kvalitu obrazu a chránit obraz před negativními vlivy způsobenými vznikajícím teplem. Prostřednictvím optického designu, který spojuje asférickou skleněnou čočku a některé další čočky s nízkým rozptylem, se navíc společnost BenQ snaží odstranit vady obrazu a barev, aby mohla dále zlepšovat kvalitu i těch nejmenších detailů v obraze.
Použití skleněných čoček v našich projektorech je rozhodnutím, které jsme učinili, abychom divákům poskytli špičkový obraz přesně reprodukující detaily a barvy přírody. Naším cílem je totiž nabídnout divákům jedinečný vizuální zážitek, který si budou velmi dlouho pamatovat.