Proč nevypadají barvy na různých zařízeních stejně?

Za prvé budeme hovořit o teorii mísení barev. Existují dva způsoby míchání barev. Jeden používá barevné světlo a druhý používá barviva. Obrázek 2a znázorňuje použití červených, zelených a modrých světel pro mísení barev a obrázek 2b znázorňuje použití azurových, purpurových a žlutých barviv. Na obrázku 2a, když smícháte červené, zelené a modré světlo dohromady, uvidíte bílé světlo. Když přidáte červené a zelené světlo, uvidíte žluté světlo; zatímco přidáním červených a modrých světel uvidíte purpurové světlo.

Když mluvíme o těchto barevných schématech, často označujeme azurovou, purpurovou a žlutou (obrázek 2b) jako „primární barvy“ a červenou, zelenou a modrou (obrázek 2a) jako „sekundární barvy“. Vzhledem k tomu, že barvy jsou vytvářeny odebráním odrazu podkladové bílé pomocí filtrovaného světelného média, tento způsob míchání barev se nazývá „subtraktivní míchání barev“. A opačně, protože bílá může být vytvořena přidáním červených, zelených a modrých světel, nazýváme tuto metodu „aditivní míchání barev“.

Rozdíl je v tom, že pokud chceme použít barviva nebo inkousty pro vytváření barev s pomocí „aditivního míchání barev“, musíme aplikovat barviva nebo inkousty na podklad, jako je papír nebo plátno. Takže bílou z obrázku 2b považujte za bílou z papíru nebo plátna. Na těchto površích při míchání azurových a purpurových barviv uvidíte modrou barvu, zatímco mícháním purpurového a žlutého barviva uvidíte červenou barvu. Když smícháte všechny tři, azurové, purpurové a žluté barvivo, teoreticky dostanete černou.

Když reprodukujeme obrázky digitálně, například zobrazováním snímků na monitorech nebo projektorech, často se používá metoda „aditivní míchání barev“, jak je to znázorněno na obrázku 3. Při reprodukci obrazů v tištěné podobě, jako je použití tiskárny k vytištění obrázku, se používá metoda „subtraktivní míchání barev“, jak je to znázorněno na obrázku 4. Lze snadno vidět, že sekundární barvy aditivních a subtraktivních systémů barev jsou přesně opačné. Stejný koncept se týká vytváření bílé a černé barvy v obou systémech. Proto můžeme očekávat, že barvy vytvořené monitory nebo projektory se budou lišit od barev na tištěném médiu, a to v důsledku rozdílu v metodě míchání barev.

Druhý důvod, proč vidíme změny v barvách produkovaných různými zařízeními, jsou odchylky při hromadné výrobě. Existují různé způsoby výroby těchto barev. Na obrázku 5 používáme jako příklad běžně vyráběný monitor.

Obrázek 5 vyobrazuje hlavní součásti v panelu monitoru. Je zde nejméně 10 různých vrstev součástí pro vytvoření jednoho kusu panelu. Hlavní komponenty, které nejvíce ovlivňují barvy, jsou:

1. Podsvícení

2. Polarizátor

3. TFT substrát

4. Tekutý krystal (LC)

5. Pole barevných filtrů

6. Substrát barevného filtru

Vzhledem k materiálu a výrobnímu procesu lze u každé vrstvy součástí očekávat malé změny v metodách hromadné výroby. Odchylka je na jednu součástku obvykle kolem 5 %, aby mohla být vyráběna rychle a s přiměřenou cenou. Řekněme, že pro každou použitou součást zpřísníme odchylku řízení kvality na 2 %. S 10 vrstvami komponentů může být odchylka panelu snadno až 15 ~ 20 %. Pokud tedy výrobní závod použije panely okamžitě bez jakékoliv úpravy nebo kalibrace, budou se barvy od jednotky k jednotce určitě lišit. Jedná se o typický případ u monitorů, projektorů, televizorů a dokonce tiskáren.

Z tohoto článku jsme se dozvěděli, že jsou tři důvody, proč barvy vypadají na různých zařízeních jinak. První z nich je, že každý výrobce má své vlastní preference týkající se vyváženosti barev. Druhým důvodem je základní teorie míchání barev, která se v různých médiích liší. Posledním z nich je odchylka v sériové výrobě. Nyní, když jsme popsali některé konkrétní příčiny tohoto jevu, se budeme v dalším článku zabývat tím, co můžeme udělat, aby barvy vypadaly na různých zařízeních stejně.